Příběh školky V. Makovského v Ostravě: Naučili jsme se spolupracovat s komunitou
Proměnit všední sídlištní školkovou zahradu v Ostravě‑Porubě na oázu klidu dalo ředitelce MŠ V. Makovského Jitce Hrazděrové a její týmu lidí a dobrovolníků obrovskou práci. Zvlášť když si paní ředitelka, jak sama přiznává, nejdříve myslela, že musí vše zvládnout se zaměstnanci školky zcela sami. V první fázi proměny byla zavalená účetnictvím a nebyla daleko od úplného vyčerpání. Dokud se na schůzce s rodiči o svých starostech se zahradou nezmínila. Rodiče se zcela spontánně zapojili a postarali se o spoustu věcí.
Pak už se dala proměna rychle do pohybu a dílo se začalo dařit – například bylo zbouráno staré nevzhledné betonové pískoviště, a tím se uvolnilo místo pro nový zahradní altán. Vedle něj vyrostlo nové pískoviště z akátových kulatin.
A jak Jitka Hrazděrová zahradu po dokončení hlavní fáze proměny vidí? „Říkám si, že je tu místo pro všechny. Když přijde babička pro vnoučka, sedne si na chvíli na lavičku do klidové zóny. Jsou tu vysazené břízky a hned vedle je pískoviště. Dítě si ještě trochu pohraje – a pak s babičkou spokojeně odchází.“
Jitka Hrazděrová zmiňuje ještě Centrum setkání – tedy pergolu se třemi domečky pro děti a zahradními lavicemi, které si smontovali rodiče sami. Když se dívá do dalších let, je nyní paní ředitelka optimisticky naladěná: „Viděla jsem, kolik lidí k nám docházelo, a tak se o budoucnost zahrady nebojím. Chodí nám pomáhat i lidé bez dětí a vůbec všichni z okolí.“
Zahrada je navíc veřejná: od dubna do října bývá přístupná všem, a to odpoledne – ve všední dny od 16.30 do 18, o víkendech pak od 14 do 18 hodin. V dalších plánech na zvelebování zahrady se počítá například s knihobudkou, v klidové zóně by paní ředitelka ráda viděla třeba provazová hnízda a časem snad školka dostane i nový plot.
